Přestože mnohým připadají být fádní, měli bychom jim věnovat více pozornosti.
Říká se o nich, že jsou rekordmany v zahrádkářské říši zeleniny. Stačí jim pouhé čtyři týdny k tomu, aby v chladném jarním počasí dozrály do sklizňové zralosti. Neměly by proto chybět na žádné hřídce, ani na balkoně.
Jejich předností je, že nejsou náročné ani na čas ani na prostor. Zda je vysejete do řádků, nebo na široce je jen na vás. Pokud dopadnou semínka alespoň 2 cm od sebe, vyroste z nich plnohodnotná úroda. V každém typu půdy, vždy s dostatkem vláhy.
1.Listový salát
Je úžasné sledovat ho na hřídkách, jak postupně nabírá na kráse. Zpočátku se příliš nespěchali. Zpod země vykouknou dva klíční lístky a trvá věčnost, než se mezi nimi prodere první, či druhý pravý lístek. Jemný, tenký, křehoučký. Jakmile však pod zemí naroste hustá změť tenkých kořínků, jakoby záhon explodoval. Začne se plnit hladkými, bublinatými nebo vlnkovanými lístky, které rostou jako z vody. Jsou jemné, sladké a šťavnaté, tisnou se jeden vedle druhého, dokud nevytvoří souvislý koberec. Pak už jen vzít nůžky a sklízet úrodu kousek po kousku. Vždy přímo na stůl.
Vsadíte-li na pestrost odrůdových směsí, hradka hraje barvami – od žlutozelené (Dubagold, Zlatava), přes světle zelenou (Zoltán), načervenalou (Rosaura), červenou (Dubared, Roset) až po tmavě červenou (Roden, Karmína). Přestože každá rostlinka je jiné odrůdy, všechny rostou stejně rychle. Rozdíl v chuti byste v nich marně hledali. Pokud jim nezpůsobíte stres suchem a nedostatkem vody, všechny budou sladké a jemné. Pouze stres způsobuje nahořklou chuť.
2.Mibuna
Pokud by vám dal někdo do hrsti pár semínek, asi byste ztuha přemýšleli zda je máte připsat zelí, kedlubnu nebo růžičkové kapustě, které důvěrně znáte ze svých každoročních výsevů. Popravdě řečeno, nebyli byste daleko od pravdy. Mibuna patří do rodu brukvovitých a velké popularitě se těší pro své jemné lístky v Japonsku. Křupají, jsou šťavnaté a chutí připomínají mangold, který známe ze svých zahrádek.
Na hřídkách je zpočátku nemotorná. Tvoří tenoučké růžice, ve kterých na tenoučkých stopkách je vidět jemné náznaky listů. Kapky vody padající z krhlové růžice ji válí, působí bledě, jako by měla nedostatek slunce. Velmi rychle však zesílí, až se zdá, jako by jí každý den jeden lístek přibyl. Získá svěží zelenou barvu a čeká na sklizeň. Výhodou je, že ji lze seřezávat postupně, protože jí vždy z vegetačního vrcholu dorostou nové lístky. Není to ovšem perpetuum mobile.
Mibuna stárne a tak se z listové zeleniny do salátů a na chléb mění na surovinu pro vaření. Chutná je dušená, ale i zapečená v omeletu. Horká pánev či hrnec ji vždy zjemní.
3.Mizuna
Pokud už víte co je mibuna, pak seznámení s mizunou netrvá dlouho. Jsou jako dvě sestry. Jen mizuna je jemnější a křehčí. Její bělavé stonky jsou jako ta nejjemnější slaďoučká dřeň ředkvičky, ke které dostanete jako bonus jemný střapatý lísteček. Patří k prvním poslům rychlého jara ak posledním otužilcům, kteří se chvějí mrazem pod bílou textilií v zatepleném skleníku. Pokud jste ji dosud nezkusili, určitě byste to měli udělat.
Roste na jaře, v létě, na podzim, se stejně dobrou chutí, avšak s odlišným tempem růstu. Zatímco v létě ji podobně jako mibunu můžete sbírat již po 14 dnech, na konci podzimu bude svěží na záhonu i 60 dní. A co je na ní naprosto úžasné? Nasejte si ji do květináčů o průměru 20 centimetrů a zapěstujte kdesi venku. Vždy k snídani či večeři si jeden z nich vezmete domů a můžete ji spásat ke krajíci chleba či smaženici přímo na stole. Z květináče, nejčerstvější než jen může být.
4.Ředkovka
Snad nenajdeme užitkovou zahrádku, ve které by se záhony na jaře a na podzim pod listy nečervenaly bulvičkami ředkvičky. Pokud má dostatek vláhy a délka dne nepřesáhne hranici, kterou je schopna ustát, už po 30-40 dnech lze vázat do svazků vypěstovanou úrodu. Jinak nás zaskočí palčivou chutí, houbovitou dužinou nebo místo bulvičky začne usilovat o to, aby vykvetla. Drobnými nažloutlými kvítky.
Celý kumšt pěstování ředkvičky tkví ve výběru správné odrůdy. Primara F1, Prima, Duo a Slavia jsou favority ranních výsevů. Někdy jakoby zcela zapomněli tvořit listovou růžici a věnují se hlavně bulvičce. Důležité je ovšem hlavně to, aby měly dostatek světla. Později nastupují další odrůdy, které dokážou tolerovat delší dny. Vyzkoušejte v letošní sezóně Granát, Cherry Belle, Kvartu a Sextu. Nenechte si ujít ani starý známý Rampouch s bílými, dlouhými bulvičkami s hrotem na konci.
- Japonská hořčice
Pokud máte rádi pikantní chuť řeřichy a některých odrůd ředkviček, pak vám dozajista učaruje i japonská hořčice – ať už se zelenými (Komatsuna) nebo červenými (Red Giant) listy. Právě v těchto dvou formách je dostupná v zahrádkářském balení semínek na našem trhu a mnozí její fanoušci se shodujeme na tom, že by neměla chybět v žádném míchaném salátu.
Je to rostlinka pevnějšího vzrůstu, i když stále jemná, která při nevšímavosti dokáže na hřídce zestárnout tak, že vám při prvním zakousnutí oznámí, že by jí přece jen lepší bylo v zapékaných bramborách či v těstovině. Japonci jsou však vynalézaví a vědí jak ji uchovat pro kuchyni tak, aby byla dostupná i v zimě. Nakládají ji do soli či sójové omáčky. My si ji však raději užijeme čerstvou, v průběhu sezóny. Obvykle netrvá déle než měsíc, než je připravena ke sklizni s lístky, které stojí za odtržení.
6.Rukola
Jedni ji nenávidí, jiní milují. Nikoho však její specifická chuť nenechává chladného. Kořenito-záludná, zaručeně neobvyklá. Tato nenáročná rostlinka vyroste kdekoli a kdykoli. Roste se stejnou chutí jako listové saláty, vždy se jí však v domácnosti mine méně než ostatní. Možná ne špatným nápadem je proto přimíchat její semínka do každého řádku s jiným druhem drobnolisté zeleniny. Stane se osvěžením, zpestřením, či černým Petrem, který přijde na řadu, když ho nečekáte.
A co je na rukole úžasné? Její překrásné vybarvení, které je neměnné po celou její vegetační dobu. Pokud by se vám málilo, že je pouze rukolou, na výběr jsou hned dvě – roketa setá tak jak ji známe a wild rocket, která je drobnější, jemnější, vyžaduje však intenzivní závlahu ve fázi klíčení a počátečního růstu.
